Pro ty, kteri umi
take anglicky, doporujcujeme si precist i text v anglictine, ktery je psan
Mattym a neni doslovnym prekladem ceske verze.
Po hektickych
pripravach pred nasim odletem z Velke Britanie nas v hlavnim meste Indie cekal
kulturni sok. V preplnenem a rusnem velkomeste Delhi bez odpadkovych kosu a s dopravnim
pravidlem ‘rychlejsi vyhrava’, jsme nakonec vydrzeli pouze par dni. Nase dalsi
cesta vedla smerem na sever do mesta Ranikhet, do hroskych kopcu Himalajskeho podhuri.
Prvni zkusenosti
s Grassroots (GR – charita, pro kterou jsme se rozhodli pracovat) byly velice
pozitivni. Jiz prvni den jsme citili ze jsme na spravnem miste. Nejen krasny
vyhled na hory Himalaji, jez zdobi okna nasi male skromne mistnosti, ktere jsme
uz po par dnech zacali rikat domov, ale take mile a pratelske prijeti ze strany
mistnich obyvatel a pracovniku charity a stene tak i zjisteni nasi potreby
pomoci nas o tom brzy utvrdilo.
Charita, pro
kterou pracujeme (vice na: http://www.grassrootsindia.com/), prinasi mistnim lidem radu uctyhodnych moznosti
od zakladnich zivotnich potreb kazdeho cloveka (napriklad pristup k ciste vode)
az po celkove zlepseni jejich zivotni urovne (napriklad moznosti vydelku). Je nesmirne
motivujici videt, jako malo staci k ucineni tak vazenych hodnot, jako je napriklad
prinest lidem spokojenejsi, stastnejsi a jednodusi zivot a zejmena zenam, na
ktere se GR sameruje predevsim, sebeduveru
a rovnocenost v socialnim zivote.
Tato zkusenost nas
velice inspiruje a prejeme si, aby v nas zanechala pocit, ktery nas bude doprovazet
i nadale. Preji si, abych nikdy nezapomnela vyraz hladovych deti, ktery nas
mlcky prosil o jidlo. Pokud byste se mne zeptali na moji dosavadni zkusenost z nasi
cesty, ktera mi dokazala nejvice zahrat a potesit srdce, byla by to chvile, kdy
jsme se s detma delili o jidlo. Jak malo staci k tomu, udelat nekoho alespon na
okamzik stastnym. Velice si s Mattym
vazime, ze tu muzeme byt a hodlame pomoci, jak jen bude treba.
Druhy tyden
naseho pobytu jsme meli moznost dostat se blize k Himalajskym horam, kde jsme
podnikly tridenni vypravu po krasnych kopcich s nadhernym vyhledem na nejvyssi
hory sveta. Byl to opravdu nadherny zazitek a pro nas milovniky hor a prirody
obzvlast. 12 hodin cesty z mesta Ranikhet do maleho horskeho mestecna Joshimath stalo opravdu zato.
Tento vylet nas
vsak opet presvedcil, ze cestovani po Indii je casove i zdravotne narocne a
vyzaduje spousty trpelivosti. Jako maly jsme s Mattym oba trpeli cestovni
nevolnosti, takze si asi dokazete predstavit jak musime trpet na vice hodinove
ceste v automaticke pracce. Kvalita silnic je tu horsi a hodne spatna. Bracha,
ktery pracuje pro reditelsvi silnic a dalnic CR, by asi nekdy trnul hruzou,
kdyby videl po cem se tady jezdi. Po nadherne zkusenosti z hor jsme stastne a
spokojene dorazily opet zpet do naseho noveho domova s GR.
Treti tyden
naseho dobrodruzstvi se tykal zejmena s blizsim seznamenim se s nasi praci pro GR. Zakladatele
charity GR, manzele Kalyan a Anita jsou velice vzdelani lide, s kterymi je
radost a zazitek hovorit o vsednich a zivotnich zkusenostech celeho sveta. Bude
pro nas radost s nimi spoluparcovat. Uz ted se od nich hodne ucime. Maji uzasny
pristup k zivotu a take k nam. Je to moc hezky pocit citit, ze si nas lide vazi,
nasich zkusenosti i pomoci.
